Rodina fotbalových osobností se v sobotu rozrostla o sedmičku oddaných nadšenců

 

 

Náchod – Před více než dvěma desítkami let založil bývalý předseda Okresního fotbalového svazu (OFS) Náchod Antonín Prouza tradici, která trvá dodnes.

V tradičním předvánočním čase totiž představitelé OFS Náchod oceňují ty, kteří nejpopulárnější kolektivní hře světa zasvětili mnohdy celý svůj život.

A většinou to jsou lidé, kteří se nevyhřívají v záři reflektorů, ale ti „bezejmenní“, bez nichž by však jednotlivé oddíly jen stěží fungovaly.

 

PRVNÍ OCENĚNÍ

Letos si plaketu „Osobnost fotbalu“ přišlo do Zámecké restaurace v Náchodě převzít sedm mužů. „To je moje první ocenění,“ reagoval s úsměvem na tváři Vladimír Beneš. Právě on se kvůli práci musel s milovaným fotbalem několikrát rozloučit, jenže fotbalové pouto bylo natolik silné, že se vždy k této hře vrátil.

S fotbalem začínal Vladimír Beneš v Červeném Kostelci nejprve jako hráč a později brankář. Svůj gólmanský debut v kosteleckém A-týmu si odbyl už v devatenácti letech, jenže pak odešel na vojnu a po ní dostala přednost práce, takže putoval do kostelecké rezervy. V šestadvaceti se však zamiloval do poslání fotbalového rozhodčího, kde to dotáhl až do divize. „Pískání jsem miloval,“ vzpomíná Beneš. Pak však dostala přednost opět práce a k fotbalu jej vrátil až šestiletý syn. V Kostelci tedy začal s tréninkem brankářů a po několika letech začal souběžně trénovat ještě juniorské brankářky v Hradci Králové, kde nastupuje už jeho vnučka. V současné době se Vladimír Beneš věnuje v Červeném Kostelci funkcionařině, a to jak v tamním fotbalovém oddíle, tak v celé tělovýchově.

Brankářskou minulost má za sebou i další z oceněných, Jiří Matějovic ze Zábrodí. „Já jsem s fotbalem začínal poměrně pozdě, až někdy ve třinácti nebo čtrnácti letech. Nejdříve jsem hrál v záloze a když jsem se po vojně vrátil, bylo málo brankářů, tak jsem šel do branky,“ popsal svůj fotbalový život Jiří Matějovic. S aktivní hráčskou kariérou končil zhruba v pětatřiceti letech, poté však začal v oddíle dělat správce, následně trénoval mládež a před rokem se stal i sekretářem oddílu.

 

ODLIŠNÉ CESTY

Letošní krásný podzim polické kopané zblízka sledovala i dvojice dalších oceněných – Ladislav Kudláček a Jiří Hampl. Jejich spojení s polickým fotbalem je však zcela odlišné.

Ladislav Kudláček totiž do Police nad Metují přestoupil až na sklonku své fotbalové kariéry. „Jsem teplický odchovanec. Do devatenácti jsem hrál na stoperu, jenže pak nebyl brankář, tak jsem šel do branky, a to mi už zůstalo,“ vzpomíná Kudláček. Do Police nad Metují přestoupil až ve 40 letech a své poslední utkání odehrál v polickém dresu o osm let později ve Vrchlabí. „Vzpomínám si, že jsme jednou hráli v Hronově, to už jsem měl šedivé vlasy a přijel na zápas pozdě. A chlap v budce u hřiště mi říká: A vstupné? A já mu odpověděl, že jdu hrát. On na mě koukal, jak na blázna, ale když jsem nastupoval na hřiště, tak se od vstupu ozvalo. Aha, tak už tě poznávám,“ líčí s úsměvem na tváři Ladislav Kudláček.

Také on plynule navázal na svou aktivní hráčskou kariéru prací v oddíle, kde nejprve trénoval a v současné době dělá správce.

S touto nikdy nekončící prací mu pomáhá Jiří Hampl, který rovněž z rukou představitelů OFS Náchod, předsedy Petra Vítka a místopředsedy Petra Vokála, převzal v sobotu večer ocenění Osobnost fotbalu.

„Já jsem fotbal nehrál, ale dostal jsem se k němu tak, že jsem si v Polici koupil baráček hned za hřištěm s tím, že mi branka vedla přímo na hřiště. „V sedmačtyřiceti jsem tam tedy začal správcovat, pak jsem toho ale musel nechat, ale teď už jim zase vypomáhám,“ popisuje svůj fotbalový příběh Jiří Hampl. Těší ho, že dnes jim už vydatně pomáhá technika i fakt, že na údržbu mají „pouze“ jedno hřiště a hlavní budovu. „Dřív to bylo horší, to se člověk musel starat kromě hlavního hřiště i o to vedlejší a také o hokejové hřiště,“ dodává Hampl.

Mezi hrstku oddaných fotbalových duší hrdého oddílu SK Babí patří Milan Hron, který svou fotbalovou kariéru končil poměrně brzy, už zhruba ve třiceti letech. „Pak jsem tam začal trénovat děti, což mě baví. Člověka potěší, když vidí, jak se třeba během jedné sezony posunou dopředu,“ říká nadšeně Milan Hron. Také on je jedním z těch, kteří v oddíle pomohou, kde je třeba.

Zlatým písmem se zapsal do kroniky fotbalového oddílu TJ Dolany Jiří Podolník. „V Dolanech jsem hrál od žáků až do vojny, po ní jsem byl asi dva roky na hostování v Jaroměři, ale pak jsem se vrátil zpátky do Dolan,“ vypráví Jiří Podolník. Hráčkou kariéru mu ukončily zdravotní komplikace, na fotbal však nezanevřel a vrhl se na trénování a poté i na péči o dolanský trávník.

 

POMÁHÁ, KDE MŮŽE

Sedmičku letos oceněných osobností fotbalu na Náchodsku uzavírá Zdeněk Papež z Hejtmánkovic. „Jako hráč jsem začínal v Olivětíně, pak jsem šel do Broumova a před vojnou jsem si jednu sezonu zahrál i v Náchodě dorosteneckou ligu. Na to mám krásné vzpomínky,“ zasní se Papež. Po vojně ale jeho kroky směřovaly do Broumova, odkud na sklonku své hráčské kariéry přešel do Hejtmánkovic, kde také s aktivním fotbalem končil. „V Hejtmanech jsem hrál až do úrazu s kolenem v roce 98,“ dodává Zdeněk Papež. Po konci hráčské kariéry si v Hejtmánkovicích zkusil funkci místopředsedy, vedoucího mužstva i trenéra a dnes pomůže, kde je třeba. „Když je potřeba pořadatelská služba, dělám ji, když je potřeba jít mávat na lajnu, tak jdu,“ říká s úsměvem člověk, který nevynechá v Hejtmánkovicích jediné domácí utkání tamního týmu.

Letošní vyhlášení fotbalových osobností však bylo oproti těm předchozím trochu jiné. Součástí toho sobotního totiž bylo i vyhlášení soutěže o nejlepší trávník. To posuzovali profesionálové ze společnosti, která se dlouhá léta zabývá nejen tím, co s péčí o fotbalový trávník souvisí.

Třetí příčku obsadil v této soutěži trávník ve Velké Jesenici, druhou nejlepší hrací plochu mají v Meziměstí a vítězem této nové soutěže se stal pažit v Teplicích nad Metují.

+27 dalších fotek