Okresní fotbalový svaz v Náchodě už totiž více než dvě desítky let oceňuje na sklonku roku lidi, kteří svůj život spojili s nejpopulárnější hrou světa.

Letos si pro ocenění do Zámeckého hotelu u Rajských přišli: Miloš Hofman, Jan Mach, Jaroslav Macháček, Michal Malý a Silvester Polomský.

Prvního z nich, Miloše Hofmana, zná většina současných návštěvníků fotbalových stadionů především z role rozhodčího, které se věnuje už čtvrt století. S fotbalem však začínal v osmi letech v Náchodě a v 17 už hrál za náchodské třetiligové áčko. Po vojně směřovaly jeho kroky do Nového Města nad Metují, odkud se po deseti letech stěhoval do České Skalice, v níž ve 43 letech hráčkou kariéru ukončil. S tou rozhodcovskou začal poměrně pozdě, až ve 33 letech. „Od osmi roků létám po hřištích a člověk se s tím těžko loučí. Dělám to proto, že mě to baví, udržuje v kondici a hlavně mám díky fotbalu spoustu kamarádů a známých,“ říká Miloš Hofman, který ještě nehodlá věšet píšťalku na hřebík.

Zatímco fotbalová kariéra Miloše Hofmana končila až po čtyřicítce, problémy s očima ji dalšímu z oceněných, Jaroslavu Macháčkovi, ukončily už ve dvaadvaceti. Po konci fotbalové kariéry se z fotbalového dění na čas stáhl. „Když začali mí dva starší synové chodit do první třídy, tak jsem se začal věnovat trénování hokeje,“ vzpomíná Jaroslav Macháček. Jenže pak vyslyšel fotbalové volání a opět se začal věnovat kopané. Nejdříve v Novém Městě nad Metují, pak v Náchodě, Ohnišově a nakonec zakotvil opět v Novém Městě nad Metují. V současné době se věnuje spolu s nejmladším synem trénování předpřípravky, kromě toho je i sekretářem a hospodářem novoměstského fotbalového oddílu.

Zajímavý fotbalový příběh napsal život také původem Slovákovi Silvesteru Polomskému. Ten se po přestěhování do Čech usadil se svou manželkou v Ratibořicích, kde se jim v roce 1971 narodil prvorozený syn. A díky tomu, že tam bylo hodně mladých kluků, vybudovali pod ratibořickým zámkem hřiště a působili jako rezervní tým České Skalice. Postupně se Silvester Polomský přesunul do České Skalice, s jejíž kopanou je spjat už téměř půl století. „Já tu zažil tolik trenérů, ale jediný, kdo zůstával, byl vedoucí mužstva. A to jsem byl já,“ směje se Silvester Polomský. Dnes už tuto funkci nezastává, přesto si domácí zápas České Skalice bez přítomnosti tohoto věrného fanouška nikdo nedovede představit.

O hodinách strávených po různých fotbalových stadionech by ostatně mohli všichni z oceněných vyprávět hodně dlouho. A nejinak je tomu i u Michala Malého, pro něhož však začal fotbalový život až podstatně později, než pro ostatní letos oceněné. „Že bych byl nějaký zapomenutý náchodský klenot, tak to ne,“ říká pobaveně Malý, jenž hrál v Náchodě fotbal jen několik málo let po vojně, než se opět vrátil k házené, již se věnoval od mládí až do svých 40 let. Mezitím však začal s fotbalem i házenou jeho syn, který si však záhy zvolil fotbal a od té doby se mu naplno věnoval i Michal Malý. „Nejdříve jsem dělal vedoucího mužstva u dětí i u dorostu, pak jsem začal jako pořadatel, po čase i hlavní pořadatel a pak jsem šel do výboru oddílu,“ stručně popisuje svůj fotbalový „růst“ Michal Malý.

Funkcionářem na plný úvazek je už pěknou řádku let i poslední z oceněných fotbalových osobností – Jan Mach. Ten začínal s fotbalem se sousedovými bratry Možnými a v osmi letech začal kopat za žáky v Teplicích nad Metují. Protože byl však sportovně nadaný, věnoval se i jiným sportům a i díky tomu kopal už v 17 letech za teplické áčko. Jeho fotbalovým maximem byla I. A třída v Meziměstí a pak I. B třída v Teplicích nad Metují. Poté už se začal přesouvat do sportovního zákulisí. S trenéřinou začínal Jan Mach opět v Meziměstí a poté rovněž v Teplicích nad Metují, kde si ze své „trenérské kariéry“ nejvíce považuje celkového vítězství dorosteneckého celku v okresním přeboru. Od svých pětadvaceti let se pohyboval ve výboru teplické TJ, které je dodnes předsedou. K jeho dalším velkým sportovním zálibám patří i horolezectví, kterému se věnuje rovněž od dětství. „Musím zaťukat, ale mám štěstí na zdraví. Jsem rád, že mě nic nebolí a přikládám to tomu, že jsem čuchl ke spoustě sportů. Když mě bolí hlava, tak si jdu radši zaběhat, než abych si vzal prášek,“ nabízí možný recept na zdravotní problémy Jan Mach.

Všichni ocenění získali z rukou předsedy a místopředsedy OFS Náchod Petra Vítka a Petra Vokála pamětní plaketu spolu s dárkovým košem, všem oceněným zároveň pogratuloval a poděkoval za jejich dobrovolnou činnosti i šéf krajského fotbalového svazu Václav Andrejs, jenž se této tradiční předvánoční akce účastní v Náchodě už po několikáté.

+9 dalších fotek